S nástupem
digitální fotografie jsme si odvykli pečlivě zvažovat, co a jak vyfotíme. Ještě
si pamatuji svůj první foťák – byl na film, obvykle jsem od našich dostala film
s 36 snímky. Tyto filmy mívaly trochu více snímků, než bylo uvedeno na
obalu. Vzpomínám si na své nadšení, když jsem na tento film mohla nafotit i 42
snímků, takový nečekaný dárek, který rozhodně potěší, jste-li na nějakém zajímavém
místě a chcete na něj nějakou hmatatelnou vzpomínku. Na týdenní dovolené jsem dostala
2, 3 filmy, tzn. tak 80, 120 snímků.
With
the introduction of the digital photography we stopped to thoroughly consider
of what and how to take the picture. I remember my first camera – it was on
film, I usually got from my parents a film with 36 exposures. Sometimes the
film had more than 36 exposures, I remember how happy I was when I found out
there were even 42 exposures, such an unexpected present made me even more
happy when I was on some interesting place and I wanted to have also some
tangible memories, not only memories. For a week-long trip I got 2, 3 films,
which meant 80, 120 exposures.
Dnes na
svůj digitál nafotím klidně 100 snímků denně. A to jsem nepropadla fenoménu
selfies (věděli jste, že „celebrita“ Kim Kardashian vydala knihu, která sestává
pouze z jejích selfies? Neuvěřitelné, aspoň pro mě. Opravdu si tohle někdo
koupí? Asi ano… I když uznávám, že existují i zajímavé selfie projekty, které
třeba zachycují stárnutí, ok, depka).
In
these days I don´t hesitate to take even a 100 exposures a day on my digital
camera. And I did not even fell for the selfies phenomena (did you know that the
“celebrity” Kim Kardashian published a book that contains only her selfies? Unbelievable,
at least for me. Is someone really going to buy this? Apparently yes… Although
I acknowledge there exist some interesting selfie projects, for eg. those that
document aging, ok, a bit depressive).
Dle
odhadů dnes vzniká 380 miliard fotek za rok (toto číslo se samozřejmě může
lišit dle použitého zdroje). Obrázek (fotografie) je nejjednodušším způsobem
předání informace. Nemusíte se namáhat se čtením dlouhého textu, jen
scrollujete stránku a pozorujete další a další obrázky.
It is estimated
that 380 billions of photos are taken a year (this number could differ
depending on the source). A picture (photo) is the easiest way to pass on an information.
One does not have to tire oneself with reading long text, one just scrolls the
page and observe new pictures.
K nejčastějším
fotkám na Instagramu patří fotky jídla, oblohy, selfies, ... Lze najít x téměř
identických fotek kávy, jen si stačí projet hashtagy. Přesto mám kolikrát chuť
si svou kávu vyfotit. Ale proč? Myslím, že je to tím, že chci zachovat
vzpomínku na pěknou chvíli, lahodný pokrm, zajímavou atmosféru. Podobnou touhu
sdílí i uživatelé Instagramu a další lidé, kteří své fotky publikují na
Flickeru, DeviantArt a dal. Chtějí se se světem podělit o svou chvíli radosti.
The
most usual photos on the Instagram are photos of food, sky, selfies, … It is
possible to find x almost identical photos of coffee, just search the hashtags.
Yet I still have the urge to take a picture of my coffee. But why? I think it
is because I want to remember the nice moment, delicious meal, interesting atmosphere.
The users of Instagram have similar urge and also all the other people publishing
their photos on Flickr, DeviantArt, etc. They want to share their moments of
happiness with the world.
Co mě
však teď zajímá je: Kolik fotek jste dnes vyfotili vy?
My
question is: How many photos have you taken today?
A účel
tohoto článku? Tímto bych vás chtěla pozvat na můj zbrusu nový Instagramový
účet ;)
And
the purpose of this article? I would like to invite you to my brand new
Instagram profile ;)
Je to zajimave psani o realite nasich dni. ja osobne foceni miluji a take si jeste pamatuji fotaky na filmy. Fotim docela hodne a prijde mi to prima moci zachytit ten okamzik, jen je treba najit kompromis, aby se z nas nestali 'Japonci', co nafoti stovky fotek na dovolene a ta mista si pak prohlizi az doma.. bára.kára blog
ReplyDelete