It is all about looks

By our image, speech, gesticulation, lifestyle and by using certain products we tell something about us to other people and vice versa. The writer Bret E. Ellis who wrote the book American Psycho that inspired the movie of the same name with Christian Bale as the leading star made fun of this fact. The main character Patrick Bateman is surrounded by dozens of brand products and is obsessed by it. Some parts of the book (that I did not manage to finish – but I really recommend the movie!) was composed only of brands of products that Patrick and his colleagues use.

Svým vzhledem, mluvou, gesty, stylem života i používáním konkrétních produktů o sobě svému okolí něco říkáme a stejně tak i přijímáme sdělení od svého okolí. Z tohoto faktu si dělal srandu Bret E. Ellis, jenž napsal knihu American Psycho, která je literární předlohou stejnojmenného filmu s Christianem Balem v hlavní roli. Hlavní postava Patrick Bateman je obklopena všelijakými značkovými produkty, na kterých si zakládá. Některé pasáže knihy (kterou jsem mimochodem nebyla schopna dočíst – ale film vřele doporučuji!) sestávala jen z výčtu značek toho a onoho, co Patrik a jeho kolegové používají.

In the past the clothing was an important part of one´s integration in a group. Every new member of a group had to change his look to integrate in it. A famous example could be for us Marie Antoinette that was stripped naked from her Austrian clothes and dressed in French clothes and her make-up and hair was done the French way (although the majority of her wardrobe was already French because her mother Maria Theresa did not want the archduchess to feel embarrassed by her clothes and did not want to be seen as economizing on her daughters equipment) when she was handed to the family of her French fiancé. In England the hats of men were an important socio-economic indicator: aristocrats were wearing top hats, bourgeoisie bowler hats and the working class the flat caps.
V minulosti představoval oděv jedince důležitou součást jeho integrace do skupiny, jíž byl členem. Nový člen se musel svým vzhledem do skupiny integrovat. Slavným příkladem pro nás může být Marie Antoinetta, která byla při předání rodině svého snoubence na Francouzsko-Rakousko-Uherské hranici svlečena ze svých rakouských šatů a byla oděna, nalíčena a učesána dle francouzské módy (bez ohledu na to, že většina jejího šatníku stejně pocházela z Francie, aby se nemusela mladá arcivévodkyně stydět za svůj zjev a aby se i její matka Marie Terezie ukázala v příznivém světle, že na dceřině výbavě nešetřila). Podobně důležitou roli oděv nesl v době, kdy odlišoval příslušníky socio-ekonomických tříd, např. v Anglii byly cylindry dlouho výsadou šlechticů, střední třída nosila buřinky a placatá čapka byla určena pro dělníky.

We also adjust our clothes and behaviour to various roles that we play in our life although the clothes is not as important as it used to be in the past. There are still some expectations for example when we go to the theatre, when we are at a wedding or funeral, in our job. The more important the position of an individual the more important it is for him to keep all the rules connected to the position. These important positions usually come with a protocol that determines the behaviour of the individual. Our behaviour is also adjusted by the etiquette which is unfortunately not “in” for the young generation.

I my svůj oděv a chování přizpůsobujeme různým rolím, které ve svém životě hrajeme, ačkoliv dnes již na oděv není tolik hleděno. Přesto od nás naše okolí v různých situacích očekává předem dané chování i vzhled, např. při návštěvě divadla, na svatbě či pohřbu, v zaměstnání. Čím významnější postavení má jedinec ve společnosti, tím přísněji je posuzován jeho zevnějšek a to, zda dodržel daná pravidla. Tyto důležité společenské role se často pojí s protokolem, který určuje jednání tohoto jedince. Méně rigidně upravuje naše chování etiketa, ale i ji je vhodné dodržovat, ačkoliv se to dnes, zejména mezi mladší generací, nenosí.

The style and behaviour are a matter of upbringing. In the past one was able to recognise a socio-economic standing of a person by his behaviour and more or less refined taste. This is not true anymore in these days because some rich people do behave really inaptly, which could be connected to their feeling of untouchability.
Vkus a chování bývají záležitostí výchovy, prostřednictvím níž bývají lidem vštěpovány od malička. V minulosti, kdy mobilita mezi socio-ekonomickými třídami byla spíše neobvyklým jevem, se dle vkusu a chování dala poznat příslušná třída, k níž jedinec náležel. To v dnešní době již není pravidlem, protože si často můžeme povšimnout nevhodnosti chování bohatých lidí, které může být spojeno s pocitem, že si mohou dovolit cokoliv.

The clothes are s visible sign that create expectations from other people. This is connected to stereotypes people have. By knowing stereotypes one can easily create a fake identity. One can create an illusion of a different personality and affiliation to a certain social group at low cost. This problematic was grasped a bit in a cycle about Czech subcultures called Kmeny, namely in the episode about Hipsters. This episode made me think about the genuineness or falseness of the whole subculture that could be easily imitated by the visual signs.
Oděv je viditelným znakem, který vytváří v našem okolí očekávání, které je spojeno se stereotypy, které lidé mají. Díky znalosti stereotypů není pro jedince těžké vytvořit si falešnou identitu. Za pár kaček si tak můžeme pořídit zdání zcela jiné osobnosti a příslušnosti k sociální skupině. Tuto problematiku dle mého názoru celkem dobře nakousli v cyklu Kmeny, konkrétně v díle o Hipsterech, u nějž se můžeme pozastavit a uvažovat nad tím, nakolik jde vlastně jen o pózu vytvořenou napodobením na první pohled viditelných znaků.