Is „affordable luxury“ still a luxury?

Affordable luxury products are usually offered by brands that focus on this segment of market and customers. This means that they do not primarily try to compete with luxury brands that are offering premium luxury products. Maybe on the contrary – it is those luxury brands who are trying to reach new customers by creating cheaper secondary lines. For eg. Michael Kors, Tory Burch, Pandora, Kate Spade are „affordable luxury“ brands. They have a bigger production of their products and therefore they are more affordable but this also means that these „luxury“ products are produced in masses. But isn´t one of the points of luxury the fact that the object is not mass produced? That there are not many copies of the thing out there? This is where the „premium luxury“ products come into play. Also lately these affordable luxury brands found out that it is more profitable for them to offer more premium products, this lead to the cancellation of their cheaper products and to introduction of pricier goods with higher quality or with the possibility of personalization. The brands also started to run away from non-prestigious department stores where their goods used to be sold. This new behaviour is starting to close the gap between luxury brands and affordable luxury brands.
 

source: Wikimedia

Na tzv. dostupný luxus se specializují značky, které tímto oslovují určitou část trhu a zákazníků. Tyto značky se nesnaží primárně soupeřit s luxusními značkami, které nabízejí tzv. premium luxus. Spíše naopak – luxusní značky se snaží získat nové zákazníky tím, že vytvářejí levnější kolekce. Např.  Michael Kors, Tory Burch, Pandora, Kate Spade se specializují na dostupný luxus. Tyto značky mívají větší produkci zboží, a proto jejich výrobky mohou být levnější, což ale zároveň znamená, že tyto „luxusní“ věci jsou masově vyráběny. Nemá však být jedním z atributů luxusu to, že není sériově vyráběn? Že neexistuje mnoho kopií takvé věci? Zde přichází do hry tzv. premium luxus. V poslední době navíc značky s dostupným luxusem zjistily, že je pro ně výhodnější zbavit se levnějších produktů, odejít z neprestižních nákupních center a zaměřit se na dražší produkty vyšší kvality či s možností personalizace. Toto nové chování začíná stírat hranici mezi luxusními značkami a značkami s dostupným luxusem.

When this term emerged it was followed by the term „premium luxury“. The first term is indicating that the luxury is starting to be accessible for masses, which means no more exclusivity although the term luxury used to mean exclusive, intended for the elite. The affordable luxury items are intended for people that are aspiring for luxury (usually middle class). They are not there quite yet and probably never will be but at the same time they have enough money to buy something luxurious from time to time of  higher quality and style.

Nedlouho po vzniku „dostupného luxusu“ vznikl i termín „premium luxus“. První termín naznačuje, že luxus začíná být přístupný pro masy, což se rovná zániku exkluzivity a to přitom termín luxus býval právě synonymem luxusu a elity. Cílovou skupinou dostupného luxusu jsou lidé, který o luxusní produkty usilují (obvykle střední třída). Nejsou bohatí a pravděpodobně ani nikdy nezbohatnou, avšak mají dostatek peněz na to, aby si čas od času mohli koupit nějaký luxusní stylový produkt vyšší kvality.

The luxury items or services are closely connected with the social ladder and with the neccessity of such thing. In the ages past the luxury was practically inaccessible for anyone outside elite. This started to change during the 20th century because the spending power of people increased. Democratization of luxury creates the illusion of accessibility of luxury to everyone. If this was really true, then the social classes would exist no more.

Luxusní zboží a služby se pojí se sociálním postavením a mírou nezbytnost (či spíše zbytečnosti) takového produktu. V minulosti byl luxus prakticky nedostupný pro lidi mimo elity. Toto se začalo měnit ve 20. století, kdy se obecně zvýšila kupní síla lidí. Demokratizace luxusu tak vytváří iluzi, že luxus je pro všechny přístupný. Byla-li by to však pravda, pak by již neexistovaly společenské třídy.