Würzburg Residence

Huge palaces always fascinated me. When I was a kid, I dreamed about the luxury of a family living in such a huge palace with a great garden and I imagined myself living there. Therefore, I read a lot of historical fictions, but also literature of fact on this topic.

Velké paláce mě vždycky fascinovaly. Když jsem byla malá, představovala jsem si ten skvělý luxus, kdy nějaká rodina (obvykle královská) bydlela v takovém velkém paláci a obrovskou zahradou a představovala jsem si, jaké by to bylo, kdybych tam bydlela já. Četla jsem proto různé historické fikce, ale i knihy faktu.

Now, after reading a bunch of books, I am more informed about the reality of living in a palace and know that it was not as comfortable as I imagined. It is very similar to living in a huge building with many flats, it was pretty crowded. Only the royal family (or the owner of the palace) could enjoy the luxuries of living in a few more rooms than the others, they could have a cook or a bathroom. For example, at Versailles families often lived in a tiny room. Why, if they had mansions elsewhere? Because being seen at the court meant (not only being uncomfortable but also) an opportunity to get offices, money, titles.

Teď už jsem o pár knih chytřejší a vím moc dobře, že život v takovém paláci rozhodně nebyl žádná idylka. Vlastně je to o dost horší než život v domě, kde je mnoho bytů, všude byly dost davy. Jen královská rodina (případně jiný majitel paláce) si mohl užít toho luxusu mít několik místností a třeba i svého kuchaře nebo koupelnu. Například ve Versailles rodiny často bydlely namačkané v jedné místnosti. Proč, když měli panství jinde? Protože být u dvora, znamenalo (krom nepohodlí) možnost získat úřady a peníze a tituly.

And then there is the huge issue with hygiene that is not much talked about. These palaces didn´t have a canalisation. Potties were used and then emptied from the window (!), in the worse scenario people were just going in a corner in halls. Once or twice a year the court moved somewhere else and in the meanwhile, everything was cleaned up. Many people living in palaces did not have access to a kitchen or a cook, so they had to rely on invitations to the dinners from others. If you are interested in this kind of info about palaces, be sure to check out book Versailles by Tony Spawforth.

Pak je tu také otázka hygieny, o které se moc nemluví. Tyto paláce nemívaly kanalizační systém. Používaly se (v lepším případě) nočníky, které se pak vylévaly z okna (!), v horším případě se chodilo prostě někam do rohu na chodbě. Jednou dvakrát za rok se pak dvůr vydal na cestu do jiného sídla, aby se toto znečištění mohlo doslova vykydat jako hnůj. Mnozí obyvatelé také neměli vlastní kuchyni nebo kuchaře, museli spoléhat na to, že je budou jiní zvát na večeře. Pokud vás takové drobnosti o životě v palácích zajímají, neměla by vám ujít kniha Versailles by Tony Spawforth.

***

On the photos below you can admire the Würzburg Residence in Bavaria, Germany. The palace was built between 1720 and 1744. We can see the influence of baroque, rococo and neoclassicism. When looking at the first picture (which is just one of the palace wings) it reminds me a lot of my beloved Vaux-le-Vicomte, but Würzburg is much bigger. The interiors are heavily decorated, in some cases it is too much and is quite in a bad taste, but that is because the owners wanted to display their wealth. During WW2 the palace was bombarded and was damaged, but the Germans were able to repair it according to photographs. Nowadays it is on UNESCO´s list, which doesn´t surprise.

Na fotkách níže se můžete podívat na Würzburgskou rezidenci v Bavorsku, Německu. Stavba paláce byla započata v roce 1720 a byla dokončena v roce 1744. Najdeme zde vliv baroka, rokoka a neoklasicismu. Když se tak dívám na první fotku (což je jen jedno z křídel paláce), velice mi připomíná můj oblíbený Vaux-le-Vicomte, akorát Würzburg je mnohem větší. Interiéry jsou bohatě zdobeny, v některých případech až nevkusně, protože se majitelé snažili za každou cenu ukázat své bohatství. Za druhé světové války byl palác hodně poničen, ale Němcům se jej podařilo dát opět dohromady podle fotografií. V současnosti je zapsán na seznamu UNESCO, což snad ani nepřekvapí.