A little bit of snow, finally

Last week the weather finally acknowledged that it is winter and that maybe it could snow a bit. I have immediately packed many layers of clothes, grabed my cross-country skis and ran away to Šumava. (After all, one needs to check on the summer house even during this unacknowledged lockdown).

Minulý týden počasí konečně uznalo, že už je zima a mohlo by se rozsněžit. Ihned jsem sbalila vrstvy oblečení, popadla běžky a vydala se na Šumavu. (Konec konců, člověk musí zabezpečit chatu i během tohoto nepřiznaného lockdownu.)

šumava v zimě, boehmerwald in winter, snowdrifts, travelogue, georgiana quaint, cross-country ski trip šumava, na běžky po šumavě

photo by Y

The first two days we went for cross-country ski trips, the third day we decided to walk to hill. On the first day we were still full of energy, so we opted for an 18-km-long track. It was cruel though to wait 45 minutes outside for a train, because, obviously, restaurants and pubs are currently closed. In the past, we would wait in a nearby pub, but this year nope. At least we had a fun encounter with a local black cat that had a personality of a puppy. The second day we had luck because we could use a freshly done track (the day before we had to mostly make our own track in the snow, because the existing one was already lost under the new snow).

První dva dny jsme si dali běžkovací výlety, třetí den jsme se rozhodli pro pěší túru na kopec. První den jsme měli nejvíce energie, tak jsme zvolili osmnáctikilometrovou běžkařskou trasu. Čekat na závěr 45 minut na vlak venku bylo ale celkem kruté. Restaurace a hospody jsou totiž samozřejmě zavřené. V minulosti bychom si sedli do nedaleké hospůdky, ale letos ani náhodou! Alespoň nás rozveselilo setkání s místní černou kočkou, která měla osobnost štěněte. Druhý den jsme měli štěstí na čerstvě urolbovanou stopu (předchozí den jsme si trasu museli převážně vyšlápnout sami, jelikož čerstvý sníh trasy zakryl.)

photo by Y

The last day we wanted to visit a new place, so we picked a trail to a hill and climbed there through snowdrifts while more snow was falling on us from the sky. It was a marked trail, however scarcely used, which was evident from the fact that the snow on the track was mostly untouched. I have to say it is really noticeable that the hotels are closed down, because I believe that otherwise we would meet people here and there. It is not so god forbidden part of Šumava, off the beaten track certainly, but not a white spot on a map. I must admit that it was not an easy trail because of the snowdrifts, however the views of winter nature were gorgeous, so I enjoyed it. (Note that I always take some snack and a bottle of warm tea when we opt for such a trip. Good shoes and clothes were also a necessity.)

Poslední den jsme se chtěli podívat na nějaké nové místo, a tak jsme si dali túru závějemi na kopec, mezitím jsme zapadávali čím dál více, jelikož nepřestávalo sněžit. Šlo o značenou trasu, ale zjevně byla málo využívaná, sníh na ní byl takřka netknutý. Musím říci, že je opravdu vidět, jak jsou hotely uzavřené, protože jinak bychom určitě občas někoho potkali. Zas tak zapomenuté místo Šumavy toto není, mimo oblíbené trasy určitě, ale rozhodně nejde o nějakou nepopsanou část mapy. Tato túra rozhodně nebyla úplně jednoduchá kvůli závějím, skrze které jsme procházeli, ale mohla jsem se během ní kochat pohledy na zimní přírodu do sytosti. (Jen dodávám, že na takové výlety si vždy beru svačinu a teplý čaj do termosky. Pořádné boty a oblečení jsou samozřejmostí.)