May 2021 through Instastories´ eye

I usually say that the month passed quickly, but this time, this month, May, felt quite long. Maybe this was because the weather was not the nicest, maybe it was because the days are finally long, daylight is till 9 PM, so one can do a lot more things than during the shorter winter days. At the same time, we still cannot do that much as we would like to. Many places are still closed to public, because of the government restrictions. So we need busy ourselves as best as we could - go for a walk, do sports outside, create at home, self-educate.

Obvykle to mám naopak, ale tentokrát mi tento měsíc, květen, připadal velmi dlouhý. Možná to bylo tím, že počasí nic moc, možná i tím, že už jsou konečně dlouhé dny, je vidět do devíti, tak mám pocit, že toho stihnu mnohem více něž během krátkých zimních dní. Zároveň se toho moc podnikat nedalo, protože spousta míst byla pořád zavřená kvůli vládním nařízením. Takže si člověk stále musí vystačit s vlastními zdroji - procházky, sport venku, tvorba doma, sebevzdělávání se.

The end of May was the first time after a long time, I guess a year, that I visited an exhibition, we actually went to see two exhibitions on that day. We saw the impressionists at Karlín and then contemporary artists at Pragovka. Hesitantly we can finally start doing things that were a routine one and half year ago - sit at seats outside of a restaurant (it was not yet possible to sit inside in May)... The restrictions change as weather, probably as reaction to the latest public opinion poll under an article or number of hate or approving comments under the latest politician´s status on Facebook or Twitter. No, I am not kidding.

Koncem května jsem si poprvé po dlouhé době, snad roce, konečně mohla opět dopřát návštěvu výstavy a nezůstalo jen u jedné. Pro jistotu jsme se ten den podívali hned na dvě. Na impresionisty ve Fóru Karlín a na současné umění v Pragovce. Nesměle se člověk může opět zapojovat do obvyklých aktivit, které před rokem a půl byly naprosto normálním úkazem - jako třeba posedět si na zahrádce restaurace. Dovnitř se v květnu zatím nesmělo... Nařízení se mění ze dne na den, takže to už ani aktivně nesleduji, jen si večer scrollnu názvy článků, nebo twittrovým feedem a vím všechno, zítra to bude stejně opět jinak, podle toho jak anketa pod článkem vyjde nebo jak moc hejtů či přitakávání který politik posbírá pod svým statusem na Facebooku nebo Twitteru. Ne, fakt si nedělám srandu.

I am adding a photo of one of the Stones. This hobby became a phenomenon during the pandemic, I kinda see it as a symbol of these times. I am seeing them everywhere. Well, what else to do when you could not do anything. Parents had to give something to their kids to do and sometimes even the adults got into it.

Přidávám fotku jednoho z nalezených Kamínků. Z této zábavy se během pandemie stal u nás fenomén, skoro mi to připadá jako určitý symbol této doby. Potkávám je všude, některé jsou fakt pěkné. Holt co dělat, když se nedalo nic dělat. Nějak se děti zabavit musely a některé rodiče to pak také chytlo.

Currently I am charmed by the blooming sprinf nature. It is gorgeous, it is cliché, I am still taking a ton of photos of it :D It will be gone soon again. I am repeatedly surprised how gorgeous the blooming spring forest is, especially when there is a plant diversity in it. I got reminded about this not that long time ago when I visited the Czech "America" near Beroun. It is a wonderful place and I recommend a visit in April / May.

V současnosti si moc užívám všudypřítomné rozkvetlé přírody. Je to nádhera, je to klišé, ale stejně to fotím a fotím :D Za chvíli to bude zase pryč. Opakovaně žasnu nad tím, jak nádherně vypadá rozkvetlý jarní les, pokud je v bylinném patře dostatečná rozmanitost. Toto jsem si nedávno připomněla při výletu do české Ameriky na Berounsku, nádhera, určitě na přelomu dubna a května doporučuji.