One year with Vogue Czechoslovakia

It has been one year already since the first issue of Vogue Czechoslovakia was published. Today I am holding in my hand the second September issue of Vogue CS. It is (traditionally) a pretty thick issue after the rather malnourished summer ones, although I believe it cannot compete in thickness with its American sister.

Je to již rok, co světlo světa spatřilo první číslo Vogue Czechoslovakia. Dnes v ruce držím již druhé zářijové číslo Vogue CS. Jde o (již tradičně) pěkně macaté číslo po těch letních podvyživenějších, i když své americké sestře se v naducanosti nevyrovná.

Vogue Czechoslovakia profiled itself pretty fast as a hipster periodical. I am talking about the photoshoots with retro vibe, some look even a bit twisted. It is often a high-quality photography that can affect me. In any case the visual is pretty strong and I haven´t seen something similar done on such a big scale in other Czech periodicals.

Československé Vogue se rychle vyprofilovalo jako docela hipsterské periodikum, zde především myslím styl photoshootů, které často vypadají retro, jindy jsou až trochu zvrácené. Často jde velmi kvalitní fotografie, které ke mně promlouvají. Jde každopádně o vizuál, kterého jsem si v tak rozsáhlé míře u jiných českých periodik nevšimla.

When I look at the covers that I have (there were often multiple covers per issue and some special collector edition covers) I can see that they are mostly unique, which makes them different from other lifestyle magazines we have in Czechia. I think my favourite is still the first one because it was thoughtful and symbolic cover. It was so iconic that it compelled some to create parodies. I really liked the idea to dress up some of the models as important people of the Czechoslovak culture from the decades past. I am not saying that all models should play a dress-up, but I would definitely keep the retro vibe.

Když se ale podívám na obálky čísel, které mám (je fakt, že čísla měla klidně i tři různé verze a pak nějaké speciální sběratelské), vidím snahu o tvorbu jedinečných obálek, které Vogue odlišuje jiných lifestylových časopisů, které v Česku vycházejí. Stále asi nejvíce fandím první obálce, která byla promyšlená a symbolická. Byla natolik unikátní až si vykoledovala parodie. Neříkám, že je třeba hned každou modelku převléct za někoho jiného, ale určitě bych ponechala ten retro nádech.

When it comes to the articles, I have to admit that I am not into some of them, usually those that are about social justice issues. I feel like some of these issues are so petty and don´t deserve my time, even if they impact me too. I guess I am not an activist. On the other hand, I enjoy articles that tell me something new about culture or fashion. I also like those about beauty, I mostly ignored beauty sections in lifestyle magazines because they usually only told me what to smear on my face. In Vogue they tell me more about the background or share a story.

Co se týče článků, musím přiznat, že ne všechno mi sedne, například ty, které se snaží rozebírat témata blízká sociální spravedlnosti. Některé věci totiž považuji za docela malicherné problémy, prostě nad nimi mávnu rukou a jdu dál, i když se mě také týkají. Asi nemám aktivismus v krvi. Naopak se mi dost líbí články, které mě seznámí s něčím novým ať už v kultuře nebo módě. Docela si i užívám články o kosmetických vychytávkách, v jiných časopisech jsem tyto sekce spíše ignorovala, protože mi akorát řekly, co na sebe napatlat. Tady alespoň nabídnou nějaké pozadí nebo zážitek.

When looking at this stack of one year of Vogue CS issues I am asking myself for how long I should keep them. When, as Marie Kondo says, will their purpose be served and the time to get rid of them will come? Because I don´t want to be barricaded with stacks of old magazines (and other stuff) in a few years like for example little and big Eddie from Grey Gardens. Right now, they are little works of art for me, but it is the truth that I am probably not going back to some photos that I didn´t like that much or to re-read articles that were not for me. At the same time there are some photos I love and some articles I enjoyed reading but tearing out those that don´t interest me would impact badly those that I like. There is nothing sadder than a magazine with torn out pages and cut out pictures...

Když se takhle dívám na ten stoh čísel za jeden rok, říkám si, jak dlouho je vlastně skladovat. Kdy, slovy Marie Kondo, splní svůj účel a měla bych se jich zbavit, abych za pár let nebyla doma zabarikádovaná starými čísly časopisů (a množstvím dalších věcí) jako třebas malá a velká Eddie v Grey Gardens. Zatím je vnímám jako malá umělecká díla. Je pravda, že v některých případech se už asi nevrátím k obdivování photoshootů, které mně neoslovily nebo ke čtení článku, který není určený pro mě, ale zase zde nacházím jiné, na které se nemohu vynadívat a vyškubnutím těch, co mě nezajímají, by ztratily na celkovém dojmu a možná i hodnotě i ty zajímavé. Není nic smutnějšího než držet v ruce roztrhaný a vystříhaný časopis...

Read more:

Vogue Czechoslovakia & its first issue´s covers (September 2018)

Vogue Czechoslovakia