Summer Film School | Letní filmová škola / LFŠ 2021

A year went by and I am packing my backpack again and going to the Summer film school in Uherské Hradiště, this year is my second time. We didn´t underestimate anything this year and bought seat reservations in the train. In the end though the train wasn´t as packed as the last year, however we still were glad that we have our seats reserved.

Rok se s rokem sešel a já opět balím krosnu a vyrážím na Letní filmovou školu, letos podruhé. Tentokrát jsme nic nepodcenili a s jízdenkou na vlak jsme si zařídili i místenky. Nakonec však nebyl vlak tak nacpaný jako vloni, ale stejně jsme byli rádi za jisté místečko k sezení.

After a few hours of the ride we finally see the decorated railway station of Uherské Hradiště, we can finally take of our masks and take a deep breath freely. While going to the main festival point we aren´t meeting many people on the streets, even in the train there weren´t many backpackers like us - hopefully the event wasn´t cancelled at the last minute. Then we see the Hvězda (= star) cinema, tents with food and drinks and more festival related stuff and we are relieved, all is fine, we can start enjoying the film festival. We show our negative PCR tests, get the acreditations and go to our festival accomodation. Four days of watching movies can now start. We usually saw about four movies / series of movie shorts a day - as usual when we are at a movie festival. We´d even be able to make it to more movies as we still had some time left, however we also wanted to walk beside the Morava river, see what is new in the city (oh no, looks like the beer pub didn´t make it through covid lockdowns), visit places we already knew (Marčík fabrics, La brusla, Kozlovna, ice-creams at Hladové okno, local Kaufland :D) and discover places that we didn´t have time to visit last year (VW "Mystery machine" minivan with beers and evening entertainment, Fčil, Titique) and add some more places to the list for next time we are here (and there is a lot to see).

Po několika hodinách konečně spatříme zdobené nádraží Uherského Hradiště a lačni nádechu bez respíku vystupujeme. Cestou k Hvězdě zas tak moc lidí nepotkáváme, ani ve vlaku zas tak moc batůžkářů s námi nejelo. Skoro si až říkáme - snad to na poslední chvíli nezrušili. Pak už ale vidíme Hvězdu a stánky s jídlem, pitím a festivalovým zázemím, jsme tu správně. Po prokázání se negativním PCR testíkem si vyzvedneme akreditace a jdeme pořešit naše festivalové bydlení. Tímto nám začínají čtyři dny intenzivního sledování filmů. V průměru nám to opět vycházelo na čtyři filmy / filmová pásma za den - naše festivalová klasika. Dokonce bychom měli čas i na více, ale je fajn se občas i projít kolem řeky Moravy, omrknout co nového ve městě (ach ne, na námku zřejmě pivnice nedala covid), poradovat se s dobře známými místy (látky Marčík, La Brusla, Kozlovna, zmrzlinárna v Hladovém okně, místní Kaufland :D) a konečně objevit místa, na která nám vloni nezbyl čas (VW "Mystery machine" minivan s výčepem a večerní zábavou, Fčil, Titique) a udělat si seznam na příští návštěvu (je toho dost).

photo by Y

I am glad that this year I discovered how to sit a bit comfier at the "chairs" (= sophisticated torture devices that we all know from conference rooms or from university auditoriums and unfortunately from the cinemas at Sportovní hala and Reduta 1 as well) that don´t provide any support to you back, the backrest ends in your mid-back and it is weirdly bent backwards a bit. After sitting on this I always feel like the shadow of Leslie Nielsen in Dead and loving it. So, what is my secret? I found out that all gets better if I add something, a jacket or even better - a folded blanket (it is handy anyways if you want to sit on grass in a park behind Hvězda and listen to music there) behind my back, it really helped me and provided some support.

Jsem ráda, že se mi letos podařilo objevit, jak si zpříjemnit sezení na těch "židlích" (= důmyslných mučících nástrojů důvěrně známých z konferenčních místností a přednáškových sálů a bohužel také z promítacích sálů Sportovní hala či Reduta 1), které naprosto neposkytují žádnou oporu zádům, končí ani ne v jejich půli a ještě jsou lehce v záklonu. Přijdu si pak jak stín Leslieho Nielsena v Drákulovinách. Jaké je to tajemství sezení na této "židli"? Začala jsem si za bedra dávat buď složenou bundu nebo ještě lépe složenou deku (stejně se hodí ji s sebou tahat na povalování se v parku za Hvězdou při poslechu pouštěček) a fakt mi to dost pomohlo.

What was the highlight of this year for me? First of all, the screening of Hard to Die movie with a live dabing to Czech. What a perfection! I almost cried with laughter, I am so sorry this wasn´t somehow recorded for the future generations or for a re-watch. This was the final straw - we really need to visit The Shockproof Film Festival in Prague, we´ve been planning to visit it for years already, but never made it. And second, I really enjoyed the cymbalo music and wine drinking nearby while listening to it. It was so nicely Moravian :)

Co byl můj letošní nej zážitek? Prvně to byl film Hard to Die s živým dabingem. Dokonalost, skoro jsem brečela smíchy, je škoda, že toto představení nebylo v této verzi zachováno pro příští generace nebo na re-watch. Už se fakt musíme vypravit na Festival otrlého diváka v Praze, plánujeme to už celkem dlouho a zatím jsme si čas neudělali. Po tomhle fakt už musíme vyrazit. A druhak jsem si užila cimbálovku a popíjení vínka opodál v doslechu. Bylo to takové hezky moravské :)

Here´s the list of movies that I´ve seen and my rating. Some comments are in Czech at my ČSFD account as well.
Zde je seznam filmů, které jsem viděla a moje hodnocení. Na ČSFD mám k některým i komentář.

I am doing a recap of it all and am thinking if I actually want to go to Karlovy Vary this year in August, next week, at all.  The Summer Film School is so much more made for normal visitors, also, there is no lengthy waiting in a line in front of the cinemas, something that annoys me a lot at KVIFF. On the other hand it is truth that I haven´t seen yet the Summer Film School during a normal year, only in this shorter covid version.

KVIFF has a lot more movies to choose from, lots of unknown indie movies and mindfucks. The selection is like tasting the Every-Flavour beans, though we know by now how to chose movies that won´t be bad.

Rekapituluji to a zvažuji, jestli se mi vůbec ještě chce do Varů, které jsou letos v srpnu, už za týden. LFŠ je prostě taková lidštější, orientovaná na návštěvníka. Hlavně se tu nejede na vyčkávání ve frontách před sály, což je charakteristika KVIFF a věc, co mě tam hodně štve. Na druhou stranu je pravda, že jsem LFŠ nezažila v normálním provozu, zatím jen v téhle zkrácené covidové verzi.

KVIFF mívá obrovský výběr filmů, dost raritních indie filmů včetně pořádných mindfucků. Výběr filmů je jak ochutnávání Bertíkových fazolek, za ta léta jsme si už naštěstí našli systém, jak to vytřídit a pokud možno eliminovat to, co nám nesedne.

I can already see that this blogpost is getting lengthy and is changing its genre from a travelogue to a reflection essay. It is high time I took scissors in my hand and left some letters laying on the floor. (Here I am hinting at my usual movie review - it needs some cutting.)

At the end I want to say the words written at the U. Hradiště railway station - We met in good, let´s part in good.

Už se mi tento článek jaksi protahuje a začíná měnit žánr z cestopisu na úvahu. Je třeba vzít do ruky nůžky a nechat nějaká písmenka na zemi. (Zde narážím na mé velmi časté hodnocení filmů - chce to prostříhat.)

Závěrem, jak příznačně říká hradišťské nádraží, v dobrém jsme se sešli a v dobrém se i rozejdeme. 

Blogpost about Summer Film School 2020 here :)

Článek o LFŠ 2020 tady :)