56th KVIFF

After two years of the plague the International Film Festival in Karlovy Vary returned to its original time slot at the beginning of July (it was cancelled in 2020 and in 2021 it got postponed to late August). This year I was really hyped up and was looking forward to it. What was new this year was a KVIFF.TV space built for the purpose of the festival next to the Thermal hotel that replaced the party tents. I had my doubts when I saw the visualization, but it really looked good! I was quite surprised how much they were able to shove into this relatively small space space, though I think that last year Nespresso had a much better and bigger place at the other side of the Thermal hotel. Also, they did not have my favourite pastry that I had to get every day last year :( so instead I opted for a honeycake from the bakery Repre (T. G. Masaryka 29 street). They also sell Hollandia ice-cream there, I didn´t know they also make ice-creams, I only saw them sold at this shop, which is a shame.

Letos se Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech po dvou létech morové rány opět vrátil do svého původního termínu na začátku července (ročník 2020 byl zrušený úplně a 2021 byl posunutý na konec srpna). Tentokrát jsem se opravdu těšila a nemohla se dočkat. Novinkou tohoto ročníku byla nový KVIFF.TV prostor z boku Thermalu namísto party stanů. Trochu jsem nevěřila vizualizacím a pochybovala o finální realizaci, ale byla jsem příjemně překvapená, objekt se mi líbil a hodil se k geniu loci Thermalu. Jen mě překvapilo kolik toho dokázali natlačit na tak relativně malé místo. Myslím, že Nespresso docela prodělalo, protože předtím mívali mnohem větší a asi i více loungey prostor z druhé strany Thermalu, letos navíc ani neměli kremrole :( vloni jsem se tu na nich stala závislou a každý den jsem si aspoň jednu (předraženou) kremroli přišla koupit. Letos jsem tedy přesedlala na medovník v pekárně Repre (ulice T. G. Masaryka 29), kde jsme navíc objevili, že Hollandia dělá i nanuky! Nikde jinde jsem je v nabídce neviděla, škoda.

If I haven´t missed anything then during our four days at KVIFF we saw eleven movies and two blocks of short movies, so twelve screenings in total. Our most eventful day was Thursday when we saw five screenings. It was a rainy day, so we didn´t want to be outside as much and there was much less people, so it was easy to get in even without the tickets. It looked like a lot of people left Karlovy Vary since the bank holidays were over and the rest probably did not want to leave their hotel rooms in such a rainy day, though it is a bit surprising to me. They came out again on Friday when suddenly there were more people again, or new visitor arrived on that day.

Pokud jsem nic nepřehlédla, tak jsme za čtyři dny na KVIFF viděli celkem jedenáct filmů a dva bloky krátkých filmů. Naším nejaktivnějším dnem byl čtvrtek, kdy jsme zvládli pět představení. Ve čtvrtek totiž pršelo, takže nejen, že se nám nechtělo moc pobývat venku a byli jsme hezky zalezlí v suchu a relativním teple na chodbách a v sálech Thermalu, ale byl i značně znát úbytek lidí ve Varech, takže nebyl problém se dostat na filmy i bez lístků, jen "na čekačku". Dost lidí město opustilo po státních svátcích a navíc, jak už jsem napsala, bylo ošklivě, takže dost lidí zřejmě nechtělo vylézt ven. V pátek, kdy už bylo venku příjemně a relativně sucho, se totiž lidé k promítacím sálům navrátili. Buď se tedy obměnila frekvence návštěvníků, anebo mělo upršené počasí mnohem větší dopad na návštěvníky než bych očekávala.

56th kviff 2022, mffkv 2022, festival v Karlových Varech, Georgiana Quaint, festival pass Karlovy Vary

This year we were lucky and picked a great list of movies. Some fell a bit flat, but no 💩 when you need to run away from the cinema (yes, it does sometimes happen, however we are quite hardened movie watchers). It looks like after years of going to KVIFF we already broke the code of the movie descriptions in the catalogue and are able to tell their quality. At the same time however I cannot say that there was a movie that I would wholeheartedly recommend and would certainly want to re-watch (last year I was amazed by Les Olympiades (2021) or Shoky & Morthy (2021)). The only one that comes to my mind is Au grand jour that was so Lynchian and its meaning was so ambiguous that it might warrant a re-watch for better understanding. But it sometimes happens that only after some time when I cannot stop thinking about a movie I start craving a re-watch, so maybe I will change my mind about one of them.

Letos se nám podařilo vybrat dobrou kombinaci filmů. Některé byly slabší, ale žádná shitka, kdy bychom vyloženě utíkali ze sálu (i to se občas stane, i když my už jsme docela otrlí diváci). Přeci jen jsme se po tolika letech asi už naučili číst mezi řádky popisu filmů v katalogu a jsme schopni odhadnout jejich kvalitu. Zároveň ale nemohu říct, že by mě něco vyloženě super extra nadchlo, že bych to musela hned všem doporučit a klidně se podívala znovu (vloni jsem byla nadšená z Paříž, 13. obvod (Les Olympiades, 2021) nebo Shoky & Morthy (2021)). Jediné, co mě napadá je Au grand jour, které mělo Lynchovské prvky a jeho děj a význam byl dost nejednoznačný, takže dost podléhá osobní interpretaci, a asi by si proto rewatch zasloužil. Občas se mi však stane, že až po nějaké době, kdy nemohu nějaký film vyhnat z hlavy, změním názor a přecijen se podívám znovu.

A lot of movies we saw this year were visually beautifully made (Au grand jour (2022), America (2022), The Ordinaries (2022), Chemi otakhi (2022), and most of them, even though the were about two hours long did not suffer from it. With festival films I very often say that it would need some more editing and cutting off some material, but this year it happened rarely. For example the movie Tói tokoro (2022) is 128 minutes long and it just couldn´t have been made shorter, every minute of it was important and contributed to the whole story.

Hodně filmů, které jsme viděli mělo vymazlený vizuál (Za bílého dne (Au grand jour, 2022), America (2022), Druhořadí (The Ordinaries, 2022), Vlastní pokoj (Chemi otakhi, 2022)), a hodně z nich, ačkoliv jejich stopáž byla ke dvěma hodinám, tím neutrpělo. Mou častou reakcí u festivalových filmů je, že by to potřebovalo razantně sestříhat, ale tady se mně to zas tak často nestávalo, například Vzdáleni (Tói tokoro, 2022) nemá ani o vteřinu navíc a to má 128 minut).

What is in my festival bag? | Co je v mé festivalové tašce?

& an e-book that is already on my bedside table. | a e-book, který už opět trůní na mém nočním stolku.

To sum this up, the 56th KVIFF was worth the visit and it also had a genius visual theme that made me look for easter eggs while hanging out somewhere and waiting.

Sečteno a podtrženo, 56. KVIFF stál za to a navíc měl ještě vizuál, který mě při dlouhé chvíli zabavil hledáním easter eggs.